Lat minuteFacebook Česká verzeEnglish version
CHORVATSKO 2018
Stany, karavany, mobilní domy, PRONÁJEM PARCEL, apartmány

Prožijte dobrodružství na pirátské lodi s námořníkem Depikolozvanem

Vítá nás zarostlý kapitán v námořnickém tričku. Usmívá se. Jsme poslední. Na palubě pirátské lodi Otac Roko jsou už všichni pasažéři. Loď může vyplout na okružní jízdu okolo ostrova Plavnik, který leží naproti ostrova a města Krk. Vzdalujeme se od břehu, kormidlo a náš osud je v rukou ostříleného kapitána Alena Depikolozvaneho, Chorvata s italskými předky. Sotva jsme na lodi, prozrazujeme mu, že jsme o něm už hodně slyšeli od naší delegátky cestovní agentury ABC Leony Hlocké, která ho zná už téměř 10let. Ostříleného mořského vlka s náušnicí v uchu to pobaví. Ptá se, jestli ho v České republice znají v dobrém nebo ve zlém. Jsme už slušně daleko od břehu a míjíme autokemp Ježevac, náš dočasný domov. Z moře nám připadá malinký. Vzdalujeme se ostrovu Krk.

Kapitán Alen Depikolozvane zachránil loď

Pomocník kapitána nám po chvíli plavby na pirátském stříbrném podnose přináší pravou námořnickou pálenku rakiji. Abychom si na našem výletu na moři dodali kuráž. To už jsme ale u ostrova Malý Plavnik a blížíme se k Velkému. Objíždíme ho zleva a míjíme potápěče, kteří možná hledají poklad. Námořník Alen Depikolozvane se ale na kapitánském můstku jen usmívá na svého papouška Kakadu. Oba vědí své. Pravý poklad je jejich loď. Byla vyrobena už v roce 1939 a dnes je nejkrásnější v celém přístavu městečka Krk. Díky Depikolozvanemu. Objevil ji starou a opuštěnou, ještě jako řádový námořník rybářské bárky. A opravil ji.

„Jedeme takhle z jednoho rybolovu, je to asi pět šest let zpátky, to jsem byl obyčejný námořník. Najednou jsem ji uviděl v jednom ze zálivů. Takových míst je tady spousta. Stála tam na břehu. Oprýskaná barva, na první pohled nic moc, byla to troska. Když jsem ji ale uviděl, věděl jsem, že to bude moje loď. Hned se mi líbila, měla krásný tvar prohnutý do oblouku,“ vypráví s nadšením kapitán. „Trvalo mi, než jsem přemluvil jejího majitele, aby mi ji prodal. Nechtěl, říkal, že prý nemám na to, abych ji opravil. Tak jsem mu musel na vlastní oči předvést, že umím pracovat se dřevem, barvou, zkrátka že jsem zručný. Prodal mi ji až za tři měsíce,“ pokyvuje vážně hlavou Depikolozvane.

Loď Otac Roko má zvláštní osud. Majiteli, který ji kdysi vlastnil, ji po válce znárodnili. Mohl si ji odkoupit až v v sedmdesátých letech, dříve to nebylo možné. A taky to udělal. Mezitím však zestárla loď i majitel. Ten neměl žádné potomky, a tak loď postupně přestala sloužit. Pak už jen čekala v zálivu napospas svému osudu. Až ji objevil Depikolozvane.

Ten ji opravil a dnes pořádá výlety pro turisty. Od Velikonoc až do září. Lidé přijíždějí na Krk už v dubnu, třeba jen na víkend. Proto musí dát každou zimu loď do pořádku, vyčistit ji a znovu natřít na další sezonu. Přitom spotřebuje 50 kilo barvy. Pravidelně pak pro turisty mění trasu, aby měli nové zážitky, aby mohli poznat ostrovy v okolí Krku. Například i ty, kde byla dříve na jednom z ostrovů ženská a na druhém mužská věznice pro politické vězně.

Na plavbě narazíte i na delfíny

My tentokrát obeplouváme neobydlený ostrov Velký Plavnik. Na západní straně po chvíli vidíme ve skalách hnízda vzácných supů bělohlavých. Jeden z nich začíná kroužit nad naší lodí. „Myslí si, že jsme dobré sousto. Chce nás sežrat,“ směje se zarostlý kapitán a překládá svůj vtip z chorvatštiny do angličtiny, španělštiny a italštiny. To už ale ujíždíme dál do jedné z dalších zátok. Na moři se mezitím objevují stále větší vlny. Na první zastávce s koupáním tak nemůžeme zakotvit, bylo by to nebezpečné. Houpeme se na vlnách a plujeme dál ke dvěma malým kamenitým ostrůvkům, na kterých hnízdí hejna racků. Pomocník kapitána přináší z podpalubí tašku se starým chlebem. Všichni racky krmíme, je to zážitek prohlédnout si tak velké a divoké ptáky na dosah ruky. Skoro si je můžeme pohladit.

Ujíždíme dál, vítr nás na moři milosrdně osvěžuje, když v tom na palubě vykřikne malý kluk: „Delfíni, delfíni!“ Všichni se díváme, co se děje. Kde jsou. A pak je vidíme, jak s námi laškují. Prohánějí se vlnami, tak jak je známe. Kapitán jen přikyvuje: „Takových je tady spousta“. Otáčí loď a míří k delfínům, abychom si je mohli prohlédnout zblízka. Krásné velké ryby s chladně ocelovou barvou. Vlny protínají známými ladnými pohyby. Po chvíli mizí v dálce a my se opět vydáváme na svou plavbu do dalšího zálivu, tentokrát mezi Malým a Velkým Plavnikem.

Z lodi se může skákat přímo do moře

Kotvíme. Všichni skáčeme do vody a plaveme ke břehu s růžovými kamínky. Oproti jindy přelidněným plážím Jadranu je to zážitek. Méně odvážné pasažéry včetně jedné těhotné ženy kapitán převáží na břeh v nafukovacím člunu. Čas utíká, ani nevíme jak a už nás svolávají zpátky. Na palubě Otac Roca nás čeká pravá horká chorvatská káva a další dávka rakije. S chutí k tomu zakusujeme námořnické oplatky. Loď vyráží směrem do přístavu. Jsme bezmála čtyři hodiny na moři. Domů k rodině se vrací i kapitán. Má ženu a dvě děti, 13letou Natálii a 16letého Dominika. „Námořníkem bude ale asi Natálie, ta ví přesně, co je na lodi dobře a co by se mělo spravit,“ říká napůl žertem, napůl vážně Alen Depikolozvane. „U nás chlapi chtěli vždycky dělat něco jiného než jejich otcové, i já jsem byl takový, nechtěl jsem být rybářem jako táta. Ale nelituji,“ odmlčí se spokojeně. „Tam na břehu, ve městě, tam se dělá politika. Já jsem radši na moři.“

Loď Otac Roco v plné parádě.

Loď Otac Roco v plné parádě.

Na stěžni vlaje pirátská vlajka.

Na stěžni vlaje pirátská vlajka.

Námořník Depikolozvane těsně před vyplutím na moře.

Námořník Depikolozvane těsně před vyplutím na moře.

Plavba je dobrodružná, ale bezpečná.

Plavba je dobrodružná, ale bezpečná.

Z lodi si můžete v zálivu skočit přímo do moře.

Z lodi si můžete v zálivu skočit přímo do moře.




Autoři:
Jana Bohušová, Petr Bohuš, www.solokapr.cz – portál Moravskoslezského kraje